acparta

Letošní setkání na památném kopci (29.-31.5) jsme chtěli pojmout jako oslavu 15. výročí našeho týmu a všechny přípravy k tomu i směřovaly, ale jeden míní a jiný mění a tak se stalo přesně to, co se stát mělo. Již delší dobu zvažujeme svou účast na tomto sportovišti a zkušenosti z minulých ročníků nás stále více utvrzovaly, že se nezadržitelně blíží konec turnajové série Party v Brdech. Konečné řešení se nakonec našlo, ale ještě před tím začalo vše jako obvykle v pátek. Všechny rosničky jakoby se domluvily a zařídily dokonalé podzimní počasí, které především přeje houbám a vaťákům než milovníkům fotbalu a příjemných teplot. Snad i to odradilo některé původní členy a sestava se tak musela začít záplatovat. Do místa konání dorazili v pátek Stenly a Zelí následováni zbloudilým Zdendou. Ostatní se ohlásili až na sobotu: Petr Hazuka, Martin Hradec, Láďa Mach, Pavel Suchopár, Pepa Forejt a Radek Barták. Samotné rozlosování týmů do skupin postrádalo jakýkoliv punc zajímavosti či důstojnosti 29. ročníku, což dokazuje fakt, že se jej už skoro nikdo nezúčastňuje. Prostydlá ratejna horní hospody, umocněná "zajímavým" Staroušem, nás jen více utvrdila v tom, že je to tady náš epilog. Za okny vesele a vydatně chcalo a dárek pro každého v podobě popsaného dřevěného kolíčku na prádlo jasně řekl, že tady došly prachy. Po několika pivech v dolní putyce se vyrazilo do hajan.

Naše skupina: AC PARTA, ZELENÝ BALET, TJ LHOTKA, RYKLÍCI, ŘEZNÍCI. Na prvního soupeře (Zelený balet) jsme narazili v 8:30 ráno, kdy se ještě hřiště dalo nazvat hrací plochou, protože po neustávajícím celotýdenním kropení bylo jen otázkou času, kdy se zbytek trávy změní v oranici. Předvedli jsme výkon hodný naší hanspaulské formy, ale dobře chytající Pepa držel naše akcie vysoko. Všechny tvrdé rány měl, ale pak si cestu do naší brány našla taková pomalá haluz k pravé tyči. Jenže brzy jsme vyrovnali po pěkné kombinaci Zdenda, Stenly a Kanonýr. Následná šikovná teč před Pepou však znamenala prohru 1:2. Balet byl lepší. Mezi zápasy jsme měli tříhodinovou pauzu, kterou jsme strávili v areálu. I když bylo furt zataženo a co chvíli i sprchlo, přeci jen se tady dalo pobejt. Petr vyrazil se psem na brdské vrchy a my ostatní něco pobumbali. Naše druhé účinkování proti domácí Lhotce v 11:40 bylo ještě o něco neúspěšnější a po prohře 1:3 byl náš postup na hony vzdálen, ale chtěli jsme tady kdy někam postoupit? A zvláště za takového počasí? První gól jsme dostali po tvrdé střele. Zdenda ještě vyrovnal skoro z lajny, ale pak už jsme se na nic nezmohli. Třetí zásah byl po kardinální Zdendově hrubce, se kterou si domácí věděli rady. Po této události jsme zamířili k Prezkům na gáblík a dočkali se termínu posledního sobotního utkání v 14:50 hodin. To už mezi nás dorazila Legenda s dětmi a Pavel s kamarádem Hipisem, takže mohlo být hratelných více, ale nebylo. K nehrajícímu Zelímu se od druhého zápasu připojil Martin, takže Pavel jen doplnil původní hrající sedmičku. Jeho příjezd mohl paradoxně znamenat Standův odjezd na oslavy titulu do Edenu, ale neznamenal a osamocený slávista mezi sparťany nakonec zůstal. Proti Ryklíkům jsme nezachytili začátek a brzy jsme prohrávali 2:0, když nám oba góly dal snad dvanáctiletý mladík. Naše obrana nepracovala moc dobře, ale po dvou zásazích Radka a jedné Pindi jsme skóre otočili a mohlo být dobře, jenže o vítězný zpěv jsme zase přišli. Za výsledek 3:3 jsme si tak připsali jediný bod na turnaji, když si Zdenda vlažně "odbránil" svůj post. To měl být poslední sobotní zápas, ale v neděli se nám do sportovního moc nechtělo a tak jsme si dohodli s Řezníkama penalty. Velmi rozumné a i ostatními týmy využité rozhodnutí. To už ale mezi námi nebyl Pepa a i Petr svou účast zabalil. Tři soupeřovy penalty chytané Zdendou byly předem odsouzené k úspěchu a z našich kanónů se trefil pouze Stenly. Láďa se Zdendou zklamali. Tím tedy byla završena hrací část turnaje a mohlo se jít hodovat. Zhruba kolem desáté večer nastal čas navštívit tolik očekávaný kulturní program na hřišti. Za vstupné 200,- Kč jsme si mohli zblízka prohlédnout kapely Metallica revival, Alkehol a Törr. Prvně jmenovanou jsme zastihli ve dvou třetinách jejich setu a Törr jsme viděli celý. Už při příchodu nám všem oznámil Vlasta Henych, že Walda Matuška si už nepostaví malý stan ani neutrhne růži v Texasu, ale že si osedlal vítr místo koně coby nebeský kovboj. Pod hvězdnatým nebem (kde se tam tak najednou vzaly) jsme se při Törru vzájemně s Pavlem a Hipisem ztráceli a znovu nacházeli. Alkehol si svůj koncert odehrál o dost později a ten už viděl jen Pavel s Hipisem.

Nedělní ráno proběhlo v již zaběhnutých kolejích, tedy snídaně na hřišti (většinou kafe a klobása či polévka) a malé zhodnocení tohoto víkendu. To už tady zbyli opravdu ti nejvytrvalejší. Stenly, Zelí, Pinďa, Machy a Martin. Během postávání a pokukování se odehrál všehovšudy jeden zápas. Ostatní buď nepřijeli nebo si kopli pentle (jako my) nebo bůh ví co. Vzhledem k terénu, který byl i vinou koncertu v dosti pokročilém stavu se ani není čemu divit. A to měl turnaj vrcholit. I tato skutečnost (ale nejenom tato) nás pevně přesvědčila o správnosti našeho rozhodnutí ukončit po 15. letech účast AC Party na Plešivci. Snad nám to ani dříve nevadilo, ale s přibývajícím věkem máme rádi alespoň určitý standart, který je samozřejmostí na ostatních podobných akcích. S lítostí musím napsat, že na Lhotce se za ty roky, co sem zajíždíme vůbec nic nezměnilo, natož zlepšilo. Žádné zázemí (ani to minimální) a letos se k tomu navíc přidal totální organizační chaos, přičemž vybitý megafon je tou nejmenší nepříjemností. Závěrečná inventura by jistě byla zajímavá, ale možná ne tak přívětivá, takže to necháme tak. Všechno jednou končí a následná etapa našeho turnajování se soustředí na jednodenní akce, které nadepíšou další list historie AC Party. Goodbye Plešivec, i když NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY.

AC PARTA - ZELENÝ BALET 1:2
AC PARTA - RYKLÍCI 3:3
APOKALYPSA