acparta

Na tento ročník jen tak nezapomeneme. Nejenže se nebe zatáhlo na celý víkend ( 3.-5.6. ) a vydatně nás polévalo, ale snad každý si tady udělal osobáček v popíjení 12° Pilsneru, ale popořadě. Každoroční rituál losování a následného stolování proběhl již tradičně na stejném principu. Celý jaro jsme přemlouvali Pinďu, aby s ním přijela i jeho Jana. Po nekonečném přemlouvání se tak skutečně stalo a v sobotu jsme ji mohli mezi námi přivítat. Tím byl odhalen náš hlavní trumf a sestava byla následně doplněna těmito hvězdami: Petr Hazuka, Standa Smola, Vláďa Zelenka, Vláďa Dudek, Zdeněk Zimovčák, Roman Slanina, Vláďa Dusil, Láďa Mach a Mirek Buřinský. Tentokrát nám ruka losovatelova přidělila tyto squadry.

Naše skupina: AC PARTA, RUMBÁDA, METRO "C", TEPLICE ŠANOV, SK KŘIŽATKA. Jak již bylo na počátku zmíněno, slunce před námi zalezlo a po letmém přivítání se sobotními posilami se mohlo jít na věc. První, kdo měl odskákat naši neskutečnou formu byla Rumbáda, ale my jsme měli nabito slepými, kdežto soupeř trhal naši síť (0:3). Na řadu přišlo Metro, kdy naprosto vyrovnaný bahenní boj rozhodla jediná chyba a to zrovna naše (0:1). Třetí sobotní vystoupení bylo už značně poznamenáno našimi mezizápasovými dýchánky ve spodním "tréninkovém" areálu. Zde jsme plzeňskému moku reklamu rozhodně nekazili a jindy možná vyrovnaný zápas se pro nás stal spíše zábavou. Poprvé v dějinách Party si přes hlavu přetáhla dres i žena a některé Janiny prima zákroky (zvláště bodýlko pod soupeřovo koleno) roztleskaly nejednoho z nás. I soupeř uznale pokýval hlavou, ale to nebyl důvod nás nějak šetřit. Poslal nám tam tři kusy a my měli na kontě furt nulu (0:3). Po takto odehrané sobotě bylo nutno rychle zapomenout a po chvíli už byl nás celodenně zamluvený stůl opět obsazen. Dobře se nám tam sedělo, když venku tak chcalo. Společnost se dobře bavila a když potom Buřoch naladil sladké dřevo, spustila skoro celá hospoda z plných plic. Tím bylo zajištěno všeobecné veselí, které se protáhlo do velmi pozdních hodin. Samostatný příběh je pak setkání s plzeňským kytaristou (pracovně nazvaným Death), který se s Bůřou střídal v týrání strun. Zřejmě i pod vlivem dobré nálady se nad námi déšť trochu slitoval a počasí nám ukázalo i svou vlídnější tvář. V noci ani nekáplo a tak jsme někteří ulehli pod širé nebe na posekanou louku.

Po sobotní vánici nás čekal ještě jeden zápas a to jsme chtěli odstranit tu nepříjemnou nulu z našich špuntovek. Sice nám soupeř zase poslal první vizitku, ale dvěma góly Romana byla naše čest zachráněna. S hlavou nevztyčenou, ale ani nekleslou jsme opouštěli toto kolbiště a na koupáku v Běštíně dokonale opláchli sportovní neúspěch. O společenském úspěchu se však dá velmi dlouze vyprávět a dlouho vzpomínat. Kdo to nezažil, ten nepochopí. Nezbývá než věřit, že následující ročník bude neméně tak dobrý, a když se k tomu ještě přidá trošku víc bodíků do tabulek, bude zase fajn v brdských hvozdech.